1. Když slunce zář i světlo hvězd
hasne nám, hasne nám,
tu člověk touží ducha vznést
vzhůru tam, vzhůru tam,
kde noci nebude již víc,
nebeský jas ozáří líc,
kde půjde nám již s láskou vstříc
Ježíš sám, Ježíš sám.
2. Když kolem nás se vzmáhá hřích,
lest a klam, lest a klam,
duch rád na víry perutích
vzlétá tam, vzlétá tam,
kde vane mír již po boji,
vždyť nepřítele odzbrojí
a všechny rány zahojí
Ježíš sám, Ježíš sám.
3. Když přítel pozdrav poslední
dává nám, dává nám,
hledíme okem zroseným
k nebi tam, k nebi tam,
kde ztiší Pán již smutku vzdech,
dosažen bude spásy břeh
a setře slzy z tváří všech
Ježíš sám, Ježíš sám.